V posledních letech často slýcháme o tzv. biologických hodinách či biologickém rytmu všeho živého. Biologický rytmus je popisován jako děj, který se u živých organismů objevuje opakovaně s nějakou pravidelností. My se zaměříme na rytmus, který je u nás lidí opakován v rozmezí mezi cca 23,9 až 25 hodinami a nazývá se rytmem cirkadiánním (cirka = okolo/během, dies = den). Jde tedy o naše subjektivní každodenní hodiny, které jsou synchronizovány pomocí střídání světla a tmy.
Podle doktorky Heleny Illnerové, naší přední biochemičky a fyzioložky, má každý z nás trochu jiný rytmus. Obecně se lidi dělí na tzv. skřivany a sovy. Sovy jsou ti, kteří chodí spát v pozdějších večerních hodinách a později i vstávají. Skřivani naopak usínají brzy a brzy vstávají. Sovám se biorytmus (tedy subjektivní hodiny) oproti objektivnímu času opožďuje a skřivanům se naopak předbíhá.
To znamená, že biologický rytmus sov není ve skutečnosti 24 hodin/den, ale třeba 24 hodin a 20 minut. U skřivanů je to například 23 hodin a 55 minut. Aby byl náš organismus schopný svůj biologický rytmus udržet vzhledem k vnějšímu času (tedy 24 hod/den), je velmi podstatná synchronizace obou časů. K tomu sovám pomáhá světlo ráno po noční tmě a skřivanům večer před spaním. Většina lidí spadá do skupiny sov.
Ráno se snižuje tvorba melatoninu v epifýze (podvěsek mozkový) a začne se vylučovat tzv. stresový hormon kortizol v kůře nadledvin. Ten zvyšuje pohotovost organismu při zátěži, podporuje metabolismus a přispívá k rovnováze imunitního systému. Vystřídá se tedy doba pro odpočinek a regeneraci s aktivní dobou, kdy pracujeme a potřebujeme se soustředit. Právě v tuto chvíli je denní světlo (cca první půl hodina po probuzení) nejpodstatnější, jelikož tady nastává synchronizace subjektivního a objektivního času.
Popíšeme dva základní podněty, které vedou k rozhození našeho biorytmu, což může způsobovat únavu, žaludeční potíže a podle nových výzkumů to může vést i k závažným onemocněním.
Prvním příkladem je dlouhodobé vystavování se intenzivnímu světlu v době, kdy má tělo subjektivní noc a kdy má vylučovat melatonin (neboli signál subjektivní noci, který poskytuje tělu informaci, jak krátký či dlouhý je den). Například pokud pracujeme dlouho do noci a při tom používáme umělé osvětlení, zejména bílé světlo nad 4000 K, může se náš biorytmus posunout a my můžme vylučovat melatonin přes den (například kolem 11 hod dopoledne). V tu dobu ale již běžně pracujeme, a naopak potřebujeme vyšší hladinu kortizolu, abychom dobře zvládali stres.
Druhou možností je nepravidelný rytmus života. Například směnný provoz, úmyslné narušování pravidelnosti rytmu spánek/bdění (zkouškové období u studentů) nebo časté cestování letadlem přes několik časových pásem bez synchronizace obou časů. Při intoleranci nepravidelného rytmu, když již není subjektivní čas synchronizován s objektivním a tělo začíná mít subjektivní noc ve dne a subjektivní den v noci, dochází k nevolnostem, nespavosti, bolestem hlavy nebo zažívacím potížím.
Z předchozího je patrné, že nejdůležitější pro náš biologický rytmus je pravidelný cyklus světlo/tma. V ideálním případě bychom měli chodit spát a vstávat každý den ve stejnou hodinu. Neprobouzet se násilně na znamení budíku, ale úplně přirozeně přibýváním denního světla v okně (výhodou jsou okna v ložnici směrem na východ bez žaluzií) a první půl hodinu nového rána věnovat pobytu venku (nejlépe procházka). Další podstatnou aktivitou je pobyt na denním světle v průběhu dne.
Světlo, které prochází zrakem do mozku je vedeno křížením optických nervů k centru biologických hodin do části hypotalamu, ale nejen tam. Dostává se také do další části mozku, kde vyvolává dobrou náladu, což má zásadní vliv na imunitní systém a celkové zdraví člověka.
V severských státech a v oblasti kolem Severního pólu v období polární noci trpí až 1/3 obyvatel depresí. Naštěstí mají i tady možnost využít elektrickou energii a umělé osvětlení po celý rok, což jim pomáhá k lepší náladě. Umělé osvětlení se využívá při léčbě depresí také u nás (např. psychiatrická léčebna v Bohnicích). Je prokázáno, že díky působení intenzivním umělým světlem na pacienty, zabírají léky na depresi dříve, než je jejich běžná účinnost (často až po několika týdnech). Například u pokusu, kdy byla skupina lidí vystavená 3 hodiny před 6 hodinovým spánkem a 3 hodiny po něm jasnému světlu, stouplo u všech výrazně subjektivní hodnocení nálady.
Světlo je pro náš život nepostradatelné, zejména tedy to denní. Pokud ale nemáme možnost dostatečného přísunu denního osvětlení, jsou dnes již technologie umělého osvětlení, které nám mohou s jeho nedostatkem pomoci. Nejen, že je možné si nastavit intenzitu osvětlení, ale také teplotu chromatičnosti (tedy barvu světla) tak, aby přesně kopírovala skutečné sluneční světlo v reálném okamžiku.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Cirkadi%C3%A1nn%C3%AD_rytmus
https://www.alternativnimedicina.cz/lekari/prof-rndr-helena-illnerova-drsc-svetlo-biorytmy-zdravi