Pokud se v zorném poli oka vyskytují příliš velké jasy nebo jejich rozdíly, které překračují přizpůsobování zraku, vzniká oslnění. Jinými slovy je oslnění nepříznivý stav zraku, který znemožňuje správné vidění (provádění zrakového úkolu) a narušuje zrakovou pohodu. Oslnění můžeme rozdělit na přímé či odrazem, ale také na přechodové a závojové. Přechodové oslnění vzniká při náhlé změně adaptačního jasu, k závojovému dochází, je-li před pozorovaným prostředím s vyšším jasem (např. v mlze před světlomety).
Dalším typem je oslnění kontrastem, které vzniká v případě, že se v zorném poli vyskytnou příliš vysoké jasy v porovnání, na jaký jas je zrovna zrak adaptován. Tento typ oslnění se v rámci platné normy ČSN EN 12464-1 hodnotí v interiérech určených pro práci, kdy se oslnění způsobené osvětlovací soustavou posuzuje činitelem oslnění UGR.
Hodnotu činitele oslnění můžeme buď vypočítat pomocí výpočetního softwaru (např. DIALUX) nebo můžeme předpokládanou hodnotu UGR posoudit tzv. tabulkovou metodou, kterou uvádějí výrobci pro jednotlivé typy svítidel anebo ho můžeme změřit jasovým analyzátorem.
Stanovení UGR tabulkovou metodou lze pouze za předpokladu, že máme standardní rozměry místnosti, které jsou v tabulce (šířka a délka místnosti se v tabulce uvádí v násobcích výšky místnosti), svítidla jsou rozmístěna pravidelně a předpokládáme některou z variant odraznosti povrchů (strop, stěny, podlaha), které jsou v tabulce uvedeny (např.:70/50/20). Pro výpočet hodnoty UGR ve výpočetním programu potřebujeme znát reálné odraznosti povrchů a mít fotometrická data k navrženým svítidlům. Tyto dvě metody používáme pro stanovení hodnoty UGR ve fázi návrhu osvětlovací soustavy pro požadovaný prostor.
Pro ověření správnosti výpočtu hodnoty UGR je potřeba po realizaci osvětlovací soustavy tuto hodnotu změřit tzv. jasovým analyzátorem, který naměří reálné hodnoty v reálném čase. Pro hodnotu UGR jsou v měřeném prostoru zásadní odraznosti povrchů, rozmístění nábytku je v běžné praxi zanedbatelné (mimo zvláštní případy). Činitel oslnění UGR se měří ve výši očí pracovníka na pracovním místě, tedy ve výši 1,7m (stojící člověk) nebo ve výši 1,2 m (sedící člověk). Stejné výšky se používají i při stanovení hodnoty UGR výpočtem.