21. března vláda schválila materiál z MŽP, který má přispět k úbytku světelného znečištění. Vypracování konkrétních úkolů, které tento úbytek podpoří, má na starosti celkem 6 ministerstev: Ministerstvo vnitra v rámci rušení nočního klidu, Ministerstvo zdravotnictví se škodlivostí ponocování u počítače, Ministerstvo pro místní rozvoj v rámci nových staveb v dobrém světle, Ministerstvo dopravy a svícení pánu bohu do oken, Ministerstvo průmyslu a obchodu s šetrným veřejným osvětlením a Ministerstvo životního prostředí a EIA.
My se podíváme na problematiku veřejného osvětlení. Světlo svítidel veřejného osvětlení má dopadat především na povrch komunikací. Neužitečná část světelného toku, která dopadá mimo potřebnou oblast, zbytečně zvyšuje energetickou náročnost soustavy veřejného osvětlení a je zdrojem rušivého světla. Rušivé světlo má vliv na ekosystém. Rušivé světlo dopadající na okna obytných místností může mít za následek poruchy spánku. Světlo vyzařované do horního poloprostoru zhoršuje podmínky astronomického pozorování. Na druhou stranu kvalitní veřejné osvětlení výrazně zvyšuje bezpečnost dopravy a snižuje kriminalitu.
Norma ČSN EN 12464-2 omezuje úroveň světelného toku vyzařovaného svítidly do horního poloprostoru. Míra omezení je dána zatříděním lokality do jedné ze 4 zón životního prostředí E1 až E4. V zóně E1 nesmí být žádné s větlo vyzařováno do horního poloprostoru (podrobněji zde). V praxi to znamená použít svítidla s plochým sklem, která jsou umístěna vodorovně. Musíme ale splnit i požadavky normy ČSN EN 13201 na rovnoměrnost osvětlení. To vyžaduje vysoké zkušenosti s návrhem osvětlení a zároveň klade vysoké nároky na typy svítidel a především jejich vyzařovací charakteristiky.
Aby byl prostor mezi stožáry dostatečně osvětlen, vyžaduje to u svítidel širokou křivku svítivosti ve směru podél komunikace. Vždy jde o sladění rozteče světelných bodů, výšky stožárů a vyzařovací charakteristiky svítidel. Pokud se použije k realizaci svítidlo, které nemá dostatečně širokou křivku svítivosti, nebude splněn požadavek normy ČSN EN 13201 na rovnoměrnost osvětlení. Příklad nevhodného osvětlení (nedostatečná rovnoměrnost způsobená nevhodně zvolenou vyzařovací charakteristikou) je na úvodní fotografii. Řešením je větší výška stožárů a širší křivka svítivosti. Různé typy vyzařovacích charakteristik najdete na obrázcích pod článkem.
Určitě je ve veřejném zájmu budovat kvalitní veřejné osvětlení, které splní požadavky normy ČSN EN 13201, zároveň však bude minimalizovat úroveň rušivého světla (tedy omezení vyzařování světla do horního poloprostoru v zónách E2 – E4). Také je velmi důležité, aby návrhy osvětlovacích soustav veřejného osvětlení zpracovávali odborníci s dlouholetou praxí, kteří zajistí dodržení obou norem a následný protokol z měření nové či obnovené osvětlovací soustavy veřejného osvětlení bude s pozitivním výsledkem, tedy se závěrem „VYHOVUJE“.
Příklady křivek svítivosti svítidel:
Svítidlo s podílem toku do horního poloprostoru |
Svítidlo s plochým sklem s širokou vyzařovací charakteristikou |
Svítidlo s nevhodnou charakteristikou |
|---|---|---|
 |
 |
 |